Tak se nám to zase podařilo …
(užít si rekondici, tentokrát víkendovou).
Bylo to na konci dubna, krásný začátek jara, vše v přírodě jen kvete … a všichni už se těší na teplé dny.
V pátek, při cestě do Bystřice nám sluníčko svítilo a lákalo nás do přírody.
Kolem Hostýna je opravdu krásně…. Přijeli jsme osobními auty (jeli na dvě různé trasy). Rozdíl v jejich časovém překonání byl cca 8 minut, tedy to vyšlo stejně. Po příjezdu nás přivítala nejen paní Olivíková (vedoucí), ale i personál rekreačního zařízení SOLA GRATIA velmi mile a srdečně. To se hned zatetelí srdíčko a rozzáří úsměvy na tvářích. Nejen, že je nám dobře ve společnosti členů Rosky, ale i u hostitelů.
Po nezbytných organizačních úkolech (posbírání OP, rozdělení do pokojů, přeparkování aut ….) jsme se odebrali k obědu (mimochodem vynikajícímu). Poté následoval odpočinek
– jednak od cestování a i poobědová siesta. Ti zdatnější z nás se odpoledne rozhodli pro procházky v okolí. Někteří jsme zůstali v budově a rozdělovali masáže pro členy – rozdělení do dvou dnů, časování. Masáže nám dělali manželé Loupancovi (ač oba zrakově postižení, o to šikovnější). Moc děkujeme.
Odpoledne uběhlo rychle a už tu byla večeře. A po ní následoval koncert ergoterapie bezvadně připravený Petrou Říhovou (zaslouží si diplom).
Začalo se osmisměrkami (procvičení očí a mozku), následovaly spojovačky čísel, poté písmen (opakování abecedy). A pak se rozdaly pytlíky a začal souboj s časem. Hra: „hádej co jsem“ měla velký úspěch (soutěžilo se ve dvou družstvech) a byl to boj na ostří nože – pomyslně.
Další velký hit byla soutěž s dřevěnou, malou dětskou KÁČOU! Roztočit, směrovat, kdo déle udrží káču v pohybu,…. To bylo větší soustředění i snaha než při maturitě. Stejně tak i lovení rybiček, sestavování obrazců, skládání figurek člověče nezlob se,… A vše bylo zakončováno salvami smíchu. Tedy i cvičení bránic. Ráno jsme začínali rozcvičkou, snídaní a pokračováním ergo cvičeními.
Jako zpestření jsme tu pozorovali i svatbu – novomanželé z folklorního souboru, mnoho krojovaných, muzika,… Poslechli jsme si i spoustu příběhů ze života (nejlepšími vypravěči byl Mirek Kuchař a Marta Buličková). Bylo to na téma: co se dá zažít v nemocnici – co dokáží pacienti. Stihli jsme i karetní hru: žolíka (je to tradice). Tím si zavzpomínáme na Božku Ráčkovou.
A čerstvě jsme vzpomínali i na Miladku Křížkovou, která měla v sobotu pohřeb. Uctili jsme její vzpomínku minutou ticha.
V sobotu po poledni nás přijela navštívit naše bývalá aktivní členka Zdenka Švajdlerová. To bylo nadšeného vítání, objímání, halekání,…
A co říct závěrem: zase nám spolu bylo dobře a budeme z toho dlouho žít (zapomene se na naše zdravotní neduhy) a budeme se těšit na příští setkání.
zapsala Jana M.
